Mexiko se stává stále oblíbenějším dovolenkovým resortem i v našich zeměpisných šířkách. Přímý kontakt pláží s Pacifikem v kontrastu s horským masivem Sierra Madre má své kouzlo. Architektům z ateliéru Zozaya Arquitectos se podařilo zakomponovat jej do rozvlněných stěn šesti rezidencí.
Bod Majahua, nesoucí jméno po blízké pláži, leží na západním pobřeží Mexika, nedaleko města Troncones ve správné oblasti Guerrero. Lokalita se nachází na mírném výběžku omývaném Tichým oceánem. Díky němu je tento dovolenkový resort rájem surfařů.
Komplex by měl v budoucnu zahrnovat šest samostatných třípatrových objektů, z nichž každý obsahuje od 5 do 8 obytných jednotek. Součástí bude také krytá garáž, tenisový kurt, oddechový bazén s běžeckou dráhou, správcovská budova, posilovna a ovocný sad v záplavě zeleně. Koncept je založen na organické architektuře připomínající mořské vlny, která co nejlépe splyne s okolím pláže a mexické přírody.
„Prioritou bylo využít polohu parcel a morfologii terénu v náš prospěch. Objekty jsme umístili co nejblíže oceánu, na který je z každé obytné jednotky nádherný výhled. Budovy jsou orientovány na sever, díky čemuž se nepřehřívají a mají nižší spotřebu energie na chlazení,“ popisují návrh hlavní architekti Daniel Zozaya Valdés a Enrique Zozaya Diaz.
Rezidence v přízemí mají k dispozici polosoukromou zahradu a samostatné východy na pláž, zatímco rezidencím v patře se otevírají výhledy na oceán a z druhé strany na pohoří Sierra Madre. Specifikem je samotná fluidní architektura nosné konstrukce, procházející po celé výšce objektu.
„Když se oprostíme od tradičních pravých úhlů stěn, můžeme vytvořit unikátní prostory. Zakřivené stěny nám umožnily celistvější řešení prostor, přes krásnější výhledy, orientaci stavby a cirkulaci vzduchu skrze interiéry. Výsledkem jsou fluidní a dynamické hmoty, nesoucí rovným dílem znaky lidové i současné architektury, a funkční a snadno udržovatelné vnitřní prostory.“
Architekti si nemohli přát krásnější pozemek – výběžek pevniny do Pacifiku s jedinečnou atmosférou.
Použité materiály se běžně najdou na tradiční architektuře pobřežní oblasti Zihuantanejo. Specifické jsou zděné stěny, bambus a suché palmové větve střešní krytiny, podlahy tvořené říčním štěrkem v interiéru, mramor s kartáčovaným povrchem a dřevo parota. Terénní úpravy vycházely z analýz lokálního ekosystému.
Jelikož je zde konstantní nedostatek vody, zeleň sestává z regenerativní výsadby místních druhů rostlin s nízkými nároky. Je tak zaručena odolnost vůči mořskému vánku as ní související salinitou. Ozvláštněním jsou ovocné stromy.
Povrchy v exteriéru sestávají z trávníku a štěrku v takovém poměru, aby byla spotřeba vody co nejnižší. Komplex disponuje vlastní čističkou odpadních vod, díky čemuž se může šedá voda opět použít k zavlažování.
