Designér musí umět vysvětlit příběh, filozofii, pointu nebo koncepci svého díla, jinak je jeho práce poloviční a nemůže ji dobře prodat. Michal Staško, návrhář a moderátor televizního pořadu Jak bydlet, jak žít, hledá smysl navrhování interiérů a prezentuje také design jiných autorů.
Jak si tedy na Slovensku bydlíme a žijeme?
Myslím, že průměr šel za poslední roky nahoru a samotné pořady potvrzují, že se mění i vkus mladých lidí. Kromě soukromých však prezentujeme i komerční prostory (obchody, barber shopy či kavárny) a já jako moderátor se podílím na dramaturgii pro režiséra a producenta daného pořadu. Chodím tam pokud okant, který upozorňuje, co je atraktivní pro diváka, co je dobré řešení atp. Zpočátku jsem se rozjížděl, ale díky filmářskému štábu se už cítím jako moderátor.
Už vás lidé pouštějí do svých interiérů?
Ano, doba se změnila. Představujeme mladé lidi, kteří si poctivě vydělali peníze a ve svých příbytcích nepreferují luxus toho „mojsejevského“ typu. Vždy to byla skvělá, nadčasová architektonicko-designérská řešení, která se příjemně, skoro úplně sama prezentovala. Konečně, majitelé se se svými realizacemi
i rádi pochválí, neboť jejich přípravou strávili roky.
Podařilo se vám tedy dosud anonymní interiéry personalizovat?
Pokoušíme se o to i naším pořadem. Teď už filmaři chtějí, aby před kamerou byli majitelé i autoři interiérů, což by před takovými 10 – 15 lety bylo téměř nepředstavitelné. Dnes uvádíme příjemné, úspěšné a zároveň obyčejné lidi, kteří umí pojmenovat, proč si vybrali byt, proč se jim v něm dobře bydlí a proč
si vybrali právě takové architekty.
Dobrý design se snažíte nabízet přes konkrétní příběhy lidí. Zajímavý byl například ten o mladých lidech z Finska.
Ano, v Trnavě jsme natáčeli byt mladé rodiny se dvěma dětmi, která se „jako“ na Slovensko vrátila z Finska. Zpočátku ani nechtěli, ale na okraj nám řekli, že si tento byt museli zařídit, protože prarodiče chtějí vidět vyrůstat svá vnoučata. Přestože ve Finsku mají velmi dobré podmínky, koupili si byt v novém bytovém domě v centru Trnavy. Přesně věděli, co chtějí: kus Finska v Trnavě. Našli si mladé architekty, kterým řekli, že chtějí kvalitní světelné podmínky a pestrý finský interiér.
A v něm designové prvky od Alvara Aalta…
Z toho jsem úplně odpadl. Měly tam od něj dokonce originály! A to nebylo všechno – v bytě měly i prvky od Marimekko a já jsem v pořadu musel vysvětlovat, že tohle není známý švédský řetězec, ale finské Marimekko. Tedy design, kterým se švédský řetězec inspiruje. Samozřejmě, byt měl kvalitně zvládnutou dispozici, přičemž majitelé jasně definovali, že v něm nebudou často a do Trnavy přijedou na pár dní jednou za půl roku. Byt je nadčasový, s citlivou aplikací materiálů. Přestože to nebylo levné, nesršelo to luxusem, ale bylo vidět i na filmařích, že se tam cítí velmi dobře.
