O tom, že někdy jsme si v kariéře tou největší překážkou, svědčí příběh Renáty.
Renáta si neustále na něco stěžovala.
„Pamatuji si na ni dodnes, vzpomíná Zuzana. Mluví o bývalé kolegyni Renátě. Společně nastoupili do slovenské pobočky mezinárodní firmy, která dělala klientský servis pro několik zemí Evropy. V angličtině zpracovávaly objednávky individuálních zákazníků či větších firem. První pozice byla pro obě ženy stejná , počítač, spousta tabulek a dat, které bylo třeba zpracovat.Denně se potkávali na cigaretě během polední přestávky a přebírali náplň pracovního dne.Až na to, že Renáta byla ztělesněný stěžovatel a řešitel.
„Jasně, že v přestávce si zvyknou kolegové zafrflat na šéfa, nebo na spoustu povinností. Ale s Renátou to bylo stále o tom samém. Stačilo pár týdnů a začala jsem ji vnímat jako vysavače energie. Tolik stížností jsem neslyšela ani od mé nemocné babičky, kterou neposlouchají nohy a proleží většinu dne na posteli,“ vzpomíná Zuzana. Nejvíce ji prý zaráželo, že povinnosti, na které si stěžovala její kolegyně, považovala za zcela běžné. Nebyla však jediná, kdo si všiml nastavení mladé kolegyně. Zaúčinkovaly firemní tamtamy. „To, že si Renáta stále stěžuje a není spokojena s náplní práce a platem, se brzy doneslo k šéfce. Nebyla Slovenka, možná o to víc ji takový přístup zlobil,“ říká Zuzana.
Kariéra porouchaná vlastní vinou? Čtěte více.
Když pak přišla velká objednávka z Nizozemska, Renáta rezignovala. „Tvrdila, že nemá kapacitu na zpracování tolika údajů a že za tolik roboty navíc ji nikdo neplatí,“ vysvětluje šikovnější Zuzana. Chopila se toho sama. Musela, protože klient nepočká. „Odeseděla jsem si v práci pár večerů navíc. Co jsem mohla dělat,“ ptá se. Výsledek však stál za to. Šéfka ji totiž veřejně pochválila na velké poradě a další měsíc jí přidala také finanční prémii. „Ještě v době, kdy jsem dělala u bývalého zaměstnavatele, doneslo se mi do uší, že mě Zuzana začala pomlouvat. Prý se strkám šéfce do zadku a pro práci jsem ochotna obětovat i soukromý život. Co na to mám říct. Bylo zbytečné nějak se tím zabývat,“ říká dnes.
Po roce se posunula na jiné oddělení a za další rok dostala nabídku z konkurenční firmy. „Přijala jsem a postoupila. Jsem spokojená,“ říká. Renáta se vydala a dala výpověď. „Potkali jsme se náhodou ve městě a vůbec se nezměnila. Je doma, pracuje jen manžel. Pět minut strávených na ulici bylo akorát o tom, co všechno jí leze doma na nervy,“ směje se Zuzana. Inu, to asi mluví za všechno…“
